Aiolos
| Aiolos | |
|---|---|
 | |
| Choť | Cyane[1] Telepatra |
| Děti | Canace Aquilon Macareus Agathyrnus Magnés Aura … více na Wikidatech |
| Rodiče | Poseidón[2][1] a Hippotes[3] a Arne[1] |
| Příbuzní | Nireus, Triopas, Aloeus, Hopleus a Epópeus (vnoučata) |
| Funkce | král v řecké mytologii |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aiolos (řecky Αἴολος, latinsky Aeolus) je v řecké mytologii vládce větrů.
Žil na ostrově v Aiolii. Přijal vlídně Odyssea i jeho družinu a na další cestu daroval Odysseovi měch, v němž byly uzavřeny všechny nepříznivé větry, takže lodě poháněl na Aiolův rozkaz jenom mírný Zefyros. Odysseovi druhové však měch otevřeli a nepříznivé větry zahnaly loď zpět k Aiolovi. Ten už Odyssea znovu nepřijal, protože myslel, že nemá přízeň bohů.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 Encyclopedia of Ancient Deities. Jefferson: McFarland & Company. 2000. ISBN 0-7864-0317-9.
- ↑ Ivan Ivanovič Šitc: Эол. In: Encyklopedický slovník Granat.
- ↑ Magnavox Odyssey. září 1972.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974. 717 s.
- LÖWE, Gerhard; STOLL, Heinrich Alexander. ABC antiky (původním názvem: Die Antike in Stichworten). Překlad Dalibor Plichta. 3. vyd. Praha: Železný, 2005. 467 s. ISBN 80-237-3938-7.
- OVIDIUS NASO, Publius. Proměny. Překlad Ferdinand Stiebitz. 4. vyd. Praha: Odeon, 1969. 494 s. Dostupné online.
- MERTLÍK, Rudolf. Starověké báje a pověsti. 4. vyd. Praha: Argo, 2014. 457 s. ISBN 978-80-257-1087-6.
- ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 4. vyd. Praha: Brána, 1996. 456 s. ISBN 80-85946-29-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Aiolos na Wikimedia Commons
