Evokace
Evokace je v magii akt vyvolání bytosti jako démon, božstvo, elementál či duch zemřelého, stejně jako jako samotná formule použitá při tomto úkonu. Její provedení má podobu obřadu, často v magickém kruhu, a jejím cílem je zjevení dané bytosti a podřízení mágově vůli. Vyvolaná entita může s mágem následně pouze mentálně komunikovat, může se vizuálně zjevit nebo se dokonce materializovat. Od imperativní evokace bývá odlišována invokace („vzývání“), která má spíše prosebný charakter.[1][2]
Výraz vychází z latinského evocare („vyvolávat“), respektive evacatio („vyvolávání“). Ve starověkém Římě byl slovem evocatio označován obřad, při kterém byla božstva nepřátelských měst vyzývána k jeho opuštění a přidání se na římskou stranu.[3] V právním kontextu pak totéž slovo znamenalo předvolání.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0134-8. S. 128–129.
- ↑ VESELÝ, Josef. Magie. Praha: Vodnář, 2009. ISBN 978-80-86226-89-7. S. 450–490.
- ↑ NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-264-3. S. 65.
- ↑ MOUSOURAKIS, George. The Historical and Institutional Context of Roman Law. [s.l.]: Ashgate, 2003. Dostupné online. ISBN 9780754621140. S. 339. (anglicky)
