Akuzativ

Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, z lat. [cāsus] accūsātīvus od accūsāre = vinit, česky též přechodník, vinitel či předmětník) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích. Označuje objekt, který se pojí se slovesem. V mnohých jazycích také pro objekty s některými nebo i všemi předložkami.

Akuzativ existuje, nebo někdy existoval ve všech indoevropských jazycích, včetně latiny, sanskrtu, řečtiny, němčiny, ruštiny a češtiny. Jménem akuzativ se označují různé objektové pády v ugrofinských jazycích , altajských a semitských jazycích.

Akuzativ v češtině

Akuzativ je v češtině 4. pád. Používá se jako přímý (vidím koho?, co?) nebo se pojí s některými předložkami (položit na stůl).

Střední rod

Ve středním rodě se akuzativ shoduje s nominativem:

• město → město, města (j. č., mn. č.)
• moře → moře, moře
• kuře → kuře, kuřata
• stavení → stavení, stavení

Ženský rod

• žena → ženu, ženy
• růže → růži, růže
• píseň → píseň, písně
• kost → kost, kosti

Mužský rod

U mužského rodu a vzorů pán, hrad, muž a stroj se dá pomocí akuzativu rozlišit životnost. Životné vzory mají akuzativ jednotného čísla odlišný od nominativu (s výjimkou slov zakončených -e).

• pán → pána, pány
• hrad → hrad, hrady
• muž → muže, muže
• stroj → stroj, stroje
• předseda → předsedu, předsedy
• soudce → soudce, soudce

Akuzativ v angličtině

Moderní angličtina už pády nemá, ale přesto v ní několik zbytků akuzativu zbylo, například v zájmenech.

• I → me (nominativ, akuzativ)
• he → him
• she → her
• we → us
• they → them
• who → whom

Akuzativ v němčině

Stejně jako v češtině je v němčině akuzativ 4. pád a používá se jako přímý nebo se pojí s některými předložkami jako např. bis, durch, für, ohne atd.

Příklady akuzativů osobních zájmen:

1. ich → mich
2. du → dich
3. er → ihn / sie, sie / es, es

Množné číslo:

1. wir → uns
2. ihr → euch
3. sie → sie

Akuzativ ve španělštině

Ve španělštině je akuzativ 4. pád.

Příklady osobních zájmen:

1. yo → me
2. tú → te
3. el/ella →le

Množné číslo:

1. nosotros → nos
2. vosotros → os
3. ellos/ellas →les

Akuzativ ve finštině

Objekt slovesa se ve finštině vyjadřuje buď pomocí akuzativu, nominativu, nebo partitivu. Akuzativ morfologický je až na výjimku u osobních zájmen, v plurálových tvarech a ve vazbě s některými tvary sloves homonymní genitivu.

Alternace akuzativu a partitivu probíhá na základě několika parametrů. Jedním z nich aspektualita děje popisovaného větou: akuzativ se používá tam, kde se předpokládá ukončenost děje, partitiv u děje neukončeného. Dalšími parametry jsou přítomnost negace ve větě (partitiv) a celistvý (akuzativ) /parciální (partitiv) charakter referentu objektu. Parametry jsou hierarchizovány.

• Luin kirjan. – „Přečetl jsem knihu.“ (akuzativ)
• Luin kirjaa. – „Četl jsem knihu.“ (partitiv)

Příklady osobních zájmen:

1. minä → minut (nominativ, akuzativ)
2. sinä → sinut
3. hän → hänet

Množné číslo:

1. me → meidät
2. te → teidät
3. he → heidät

Odkazy

Související články

• Skloňování
• České skloňování
• Podstatná jména
• Česká podstatná jména

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Akkusativ v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Autoritní data	NKC: ph979123 GND: 4218747-3 LNB: 000326927