Přeskočit na obsah

Wilfried Martens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wilfried Martens
Martens v roce 2010
Martens v roce 2010
Předseda vlády Belgie
Ve funkci:
17. prosince 1981 – 7. března 1992
PanovníkBaudouin I. Belgický
PředchůdceMark Eyskens
NástupceJean-Luc Dehaene
Ve funkci:
3. dubna 1979 – 31. března 1981
PanovníkBaudouin I. Belgický
PředchůdcePaul Vanden Boeynants
NástupceMark Eyskens
Předseda Evropské lidové strany
Ve funkci:
16. července 1990 – 9. října 2013
PředchůdceJacques Santer
NástupceJoseph Daul
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
19. července 1994 – 19. července 1999
Volební obvodNizozemskojazyčný
Stranická příslušnost
ČlenstvíChristen-Democratisch en Vlaams

Rodné jménoWilfried Achiel Emma Martens
Narození19. dubna 1936
Sleidinge
Úmrtí9. října 2013 (ve věku 77 let)
Lokeren
Místo pohřbeníCampo Santo
ObčanstvíBelgie
ChoťLieve Verschroevenová (1967–1992)
Ilse Schouteden (1998–2007)
Miet Smetová (2008–2013)
Alma materHarvardova univerzita
Katolická univerzita v Lovani
Profesepolitik, advokát, právník a hlava vlády
Náboženstvíkatolická církev
Oceněnívelkokříž Řádu Isabely Katolické (1980)
velkokříž Řádu dubové koruny (1984)
medaile Roberta Schumana (1995)
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
velkokříž Řádu prince Jindřicha
… více na Wikidatech
CommonsWilfried Martens
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilfried Achiel Emma Martens (19. dubna 1936 Sleidinge – 9. října 2013 Lokeren) byl belgický křesťansko-demokratický politik, představitel Křesťanskodemokratické a vlámské strany (CD&V), jejímž předsedou byl v letech 1972–1979. V letech 1979–1981 a 1981–1992 byl premiérem Belgie. Patřil k zakladatelům Evropské lidové strany a od roku 1990 stál v jejím čele.

Wilfried Martens se narodil 19. dubna 1936 ve vesnici Sleidinge ve Východních Flandrech do rodiny zemědělců.[1] Vystudoval práva na Katolické univerzitě v Lovani, kterou absolvoval v roce 1960.[1] Získal doktorát práv, diplom v oboru notářství a bakalářský titul v tomistické filozofii. Studoval také mezinárodní politologii na Harvardově univerzitě. Právnickou praxi vykonával u odvolacího soudu v Gentu.

Již během studií se aktivně zapojil do vlámského hnutí. Poprvé na sebe výrazně upozornil v roce 1957, kdy jako předseda Vlámského výboru mládeže zorganizoval pochod na protest proti nedostatečnému zastoupení Vlámů na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Při protestech proti zahájení výstavy byl následně zatčen.[1]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Martens v roce 1982

V roce 1965 vstoupil do Křesťanské lidové strany (CVP, později přejmenované na Křesťanskodemokratickou a vlámskou stranu – CD&V). V letech 1972–1979 byl jejím předsedou. V letech 1974–1991 zasedal ve Sněmovně reprezentantů a v letech 1991–1994 působil jako senátor.

Martens zastával úřad belgického předsedy vlády celkem v devíti koaličních vládách (Martens I–IX) od 3. dubna 1979 do 6. dubna 1981 a od 17. prosince 1981 do 7. března 1992. Jeho působení ve funkci bylo poznamenáno zejména hospodářskou krizí 80. let a státními reformami z let 1980 a 1988, které nasměrovaly Belgii k federalizaci.

V roce 1976 se podílel na založení Evropské lidové strany (EPP) a od roku 1992 až do své smrti byl jejím předsedou.

Od roku 1993 byl předsedou Evropské unie křesťanských demokratů (EUCD), a to až do jejího sloučení s Evropskou lidovou stranou v roce 1996. Martens rovněž vyjednal s finským politikem Saulim Niinistöem začlenění Evropské demokratické unie (EDU) do EPP, které bylo formálně dokončeno v roce 2002. Úspěšné sjednocení všech středopravicových evropských organizací v rámci EPP – největší nadnárodní evropské politické strany sdružující 75 členských stran ze 40 zemí – je všeobecně považováno za jeden z nejvýznamnějších úspěchů jeho evropského politického odkazu. V letech 1994–1999 byl poslancem Evropského parlamentu, kde předsedal poslaneckému klubu EPP.

Od října 2000 do listopadu 2001 zastával také funkci předsedy Křesťanskodemokratické internacionály (CDI). Na belgickou politickou scénu se znovu výrazněji vrátil 22. prosince 2008, kdy se zapojil do řešení belgické politické krize v letech 2007–2011.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]
Martens se svou ženou Miet Smetovou, 2009

Martens měl pět dětí, dvě z prvního manželství s Lieve Verschroevenovou (Kris a Anne) a tři s Ilse Schoutedenovou (Sarah, Sophie a Simon). Pár se vzal 13. listopadu 1998 po narození dvojčat, k rozvodu došlo v roce 2007. Dne 27. září 2008 se oženil s Miet Smetovou, bývalou belgickou ministryní. Po smrti své první manželky mohl Martens dne 27. dubna 2013 uzavřít sňatek s Miet Smetovou také v katolické církvi.

Smrt a pocty

[editovat | editovat zdroj]

Martens trpěl rakovinou slinivky břišní a dne 9. října 2013 ukončil svůj život eutanazií[2] ve svém domě v Lokerenu. Bylo mu 77 let.[3][4]

Belgický předseda vlády Elio Di Rupo jej označil za „skutečného státníka a jednoho z otců federální Belgie“. Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz mu vzdal hold jako „státníkovi Belgie i Evropy a skvělému vůdci Evropského parlamentu“. Poslanec Evropského parlamentu a bývalý polský premiér Jerzy Buzek jej označil za „nenahraditelného“. Think tank Evropské lidové strany, Centrum pro evropská studia, byl na jeho počest přejmenován na Wilfried Martens Centre for European Studies. O tomto kroku bylo rozhodnuto na kongresu Evropské lidové strany v Dublinu 9. března 2014.[5]

Martensovi byl vystrojen státní pohřeb a byl pohřben na hřbitově Campo Santo.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wilfried Martens na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 WILSFORD, David. Political Leaders of Contemporary Western Europe: A Biographical Dictionary. [s.l.]: Bloomsbury Academic 542 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-28623-0. (anglicky) Google-Books-ID: B8iJNlWcdIUC.
  2. ↑ NWS, VRT. Nr. 9 - Oud-premier Wilfried Martens is overleden | VRT NWS Nieuws. VRTNWS [online]. 2013-10-10 [cit. 2026-06-16]. Dostupné online. (nizozemsky)
  3. ↑ ČTK. Zemřel někdejší dlouholetý belgický premiér a šéf EPP Martens. Deník.cz. 2013-10-10. Dostupné online [cit. 2026-06-16].
  4. ↑ Belgian statesman Wilfried Martens dies aged 77. BBC News. 2013-10-10. Dostupné online [cit. 2026-06-16]. (anglicky)
  5. ↑ Centre for European Studies renamed in honour of its founder Wilfried Martens | Martens Centre. Martens Centre. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-25. (anglicky)
  6. 1 2 3 4 5 6 Wilfried Martens. Deel 2. search.arch.be [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online.
  7. 1 2 ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online.
  8. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]